1
Přisahati mi netřeba při této KONČINĚ, -
2
neb ty přece bydlíš v této končině —
3
ni při otci a tom; co zplozuje!
4
Vždyť člověka my stvořili jsme v soužení;
5
což za to má, že přemoci jej nikdo není s to?
6
Říká: „Ztrávil jsem statky převelké.“
7
Což za to má, že nikdo jej neviděl?
8
Což nedali jsme mu očí dvé
9
a jazyk (též), i retů dvé?
10
A neuvedli jej na silnic dvé?
11
A přece ještě nepodjal se (vzestupu po) svahu.
12
A co poví ti, co jest (vzestup po) svahu?
14
neb jídla dávání v den hladový
15
sirotkovi, blízkému příbuznému;
16
neb chuďasovi v prachu úpícímu:
17
a pak býti z těch, kdož uvěřili a navzájem povzbuzují se k trpělivosti a navzájem povzbuzují se k soucitu.
18
Tito budou státi po pravici;
19
a ti, kdož neuvěřili ve znamení naše, státi budou po levici:
20
oheň (jak klenba) je obklopí.