1
Když slunce bude SLOŽENO;
4
a velbloudice budou opuštěny;
5
a divá zvěř bude shromážděna;
6
a moře budou varem vřít;
7
a duše (ke svým tělům) budou pojeny;
8
a (dcerka) za živa zahrabaná bude tázána,
9
pro jakou vinu byla zabita;
10
když listy (knih) budou rozbaleny;
11
a nebesa stranou stažena;
12
a pekla plamen rozdmýchán;
13
zahrada ráje pak přiblížena:
14
tu (každá) duše zví, co vykonala.
15
Aniž přisáhnout (nutno mi) při hvězdách zpátečných
16
jež běží rychle a skrývají se;
17
aniž při noci, když temno nadchází,
18
anebo jitru, když dechu nabírá —
19
že (Korán) jest rčením, jež pronesl posel vzácný,
20
mocný před Pánem trůnu, pevný,
21
jenž poslouchán jest a věrný.
22
Neníť soudruh váš Džinny posedlý,
23
nýbrž viděl jej na obzoru jasném;
24
aniž pro sebe chce podržeti věci skryté,
25
aniž slova opakuje, jež vyřkl Satan kamenovaný.
27
(Korán) jest pouze Napomenutím veškerenstvu;
28
těm z vás, kdož přímou chtějí stezkou jít;
29
však nebudete toho chtít, leda by Bůh chtěl tomu, Pán světů veškerých.