1
Netřeba přisahati mi při ZMRTVÝCHVSTÁNÍ,
2
aniž přisahati při duši výčitky si činící:
3
zdaž domnívá se člověk, že neshromáždíme kosti jeho?
4
Ano; my s to jsme přesně sestaviti i špičky prstů jeho!
5
Však člověk zapírati chce to, co před sebou má:
6
táže se: „Kdy přijde ten den zmrtvýchvstání?“
7
Však když oslepen bude zrak;
9
a spojeno bude slunce s měsícem;
10
tehdy řekne člověk: „Kde útulek nalézti dnes?“
11
Nikoliv, nebude útulku:
12
u Pána tvého v den ten stálé bude stanoviště.
13
Zpraven bude v den onen člověk o tom, co poslal ku předu i o tom, co zadržel;
14
ano, člověk bude sám sobě (svědkem) očitým,
15
a i kdyby omluvy své přednesl —
16
„Nehýbej příliš jazykem svým v něm, abys uspíšil jej!
17
Nám zajisté přísluší sebrání a čtení jeho:
18
a když čteme ti jej, následuj čtení jeho!
19
Pak též zajisté připadne nám vysvětlení jeho.“ —
20
Nikoliv! Ale vy milujete život rychle míjící
21
a (stranou) necháváte život budoucí.
22
V den ten tváře budou zářící
23
a k Pánu svému hledící:
24
a budou též tváře se temnící,
25
že stane se s nimi cos strašného, mnící.
26
Nikoli; když (duše) dostoupí hltanu
27
a bude řečeno: „Kdo kouzlo má?“
28
a myslí (člověk), že jest mu loučiti se,
29
a noha s nohou splete se,
30
v den ten k Pánu svému bude hnán:
Sonraki 10 ayet →