1
Když přijdou k tobě POKRYTCI, řkou: „Dosvědčujeme, žes zajisté prorokem Boha.“ Bůh pak nejlépe ví, žes zajisté prorokem jeho a Bůh dosvědčuje, že pokrytci jen lháři jsou.
2
Béřou si víru svoji za plášť a odvracejí (druhé) od stezky boží: špatné věru jest konání jejich.
3
To proto, že zprvu uvěřili, pak zapřeli (víru); pročež pečeť vložena byla na srdce jejich, takže nechápou.
4
A když vidíš je, líbí se ti osoby jejich a když mluví, posloucháš řeči jejich: jsou jako trámy o zeď opřené. Domnívají se, že každé vzkřiknutí jest proti nim. Oni jsou nepřáteli (ti), pročež měj se na pozoru před nimi. Bůh bojujž proti nim - jak prolhaní jsou!
5
A když řečeno jest jim: „Pojďte sem, prositi bude prorok za odpuštění pro vás Boha,“ odvracejí stranou hlavy své a vidíš je, ani vzdalují se pýchou naduti.
6
Jedno jest jim, prosíš-li za odpuštění pro ně, či neprosíš; Bůh neodpustí jim, neb zajisté Bůh nevede správnou cestou lid pohoršlivý.
7
Oni jsou to, kteří říkají: „Nevydávejte ničeho na ty, kdož jsou s prorokem božím, takže nuceni budou opustiti jej.“ Nicméně Bohu patří pokladnice nebes i země: však pokrytci toho nechápou.
8
Říkají: „Kdybychom vrátili se do města dojista vyhnal by silnější z ní slabšího.“ Nicméně Bohu patří síla veškerá a proroku jeho a věřícím: však pokrytci nejsou si toho vědomi.
9
Vy, kteříž jste uvěřili, nechť nezlákají vás statky vaše, ani děti vaše, od vzpomínání Boha: kdožkoli učiní tak, ten jistě záhubě propadne.
10
Ale rozdávejte z toho, čím obdařili jsme vás, dříve než přijde k některému z vás smrt a on řekne: „Pane můj, kdybys jen poshověl mi do lhůty kratičké, dal bych štědrou almužnu a byl bych ze spravedlivých.“
11
Však Bůh neposhoví žádné duši, když přišla lhůta její a Bůh (dobře) zpraven jest o tom, co činíte.