1
Chvála Bohu, jenž stvořil nebe i zemi a ustanovil temnoty i světlo! A pak ti, kdož neuvěřili, staví Pánu svému rovných.
2
On to byl, jenž stvořil vás z hlíny a určil lhůtu vašeho žití: a u něho též určena jest lhůta (zmrtvýchvstání) — vy pak přece ještě pochybujete!
3
On jest Bohem na nebi i na zemi: on zná všechna tajemství i zjevná doznání vaše a ví, co si zasluhujete.
4
Není jednoho znamení mezi znameními, jež přišla jim od Pána jejich, od kterého by se nebyli odvrátili.
5
A lží nazývali pravdu, když přišla jim: však vbrzku dojde je zpráva o tom, z čeho žert si tropili.
6
Zdaž nevidí, kolika pokolením dali jsme zahynouti před nimi? Upevnili jsme bydlení jejich na zemi pevněji, než bydlení vaše: přehojné seslali jsme jim deště, a pod nohami jejich téci dali jsme řekám: nicméně zahubili jsme je pro hříchy jejich a jiným dali jsme po nich vzrůsti pokolením.
7
I kdybychom byli seslali ti Knihu na papyrech, a kdyby byli mohli; dotknouti se jí rukama svýma, jistě by byli řekli neveřící: „Toto jest kouzelnictví zjevné.“
8
A říkají: „Dokud nebude seslán mu anděl —,“ však kdybychom byli seslali anděla, byl by jistě býval s nimi konec: v tom případě nebylo by jim bývalo popřáno odkladu.
9
A i kdybychom poslali anděla, tu dali bychom mu podobu muže a oděli bychom jej šatem, podobným jejich.
10
Již před tebou tropili si lidé smích z proroků, však obklopeni byli vysměvační z nich tím z čeho žert si tropili.
11
Rci: „Projděte zemí a vizte, jaký byl trest oněch, kdož nazývali proroky lháři.“
12
Rci: „Komu přináleží vše, což na nebi jest a na zemi?“ Rci: „Bohu!“ On předepsal sobě milosrdenství jako povinnost: on zajisté shromáždí vás v den zmrtvýchstání, o němž není pochyby. Ty, kteří duše své v zatracení uvrhli a (proto) nevěří.
13
Jemu přináleží vše, co přebývá v noci i ve dne: a on vše slyší a ví.
14
Rci: „Zdaž koho jiného vezmu si za přítele kromě Boha. Stvořitele nebe i země, jenž vše živí, sám ničím nejsa živen?“ Rci: „V pravdě nakázáno jest mi, abych byl prvním, jenž odevzdá se plně do vůle boží: ty pak nepatřiž k mnohobožcům.“
15
Rci: „Zajisté bojím se odporovati Pánu svému, aby netrestal mne v onen den velký!
16
Kdožkoli pak bude zbaven trestu v den onen, tehdy smiloval se nad ním Bůh: a to dojista bude štěstím zjevným.
17
Sešle-li Bůh na tě zlo, nikdo nemůže tě zprostiti jej mimo něho a sešle-li ti dobro - onť zajisté nade všemi věcmi moc má.
18
Onť nejvyšším jest vládcem služebníků svých: onť moudrý jest a o všem zpraven!“
19
Rci: „Co nejpádnějším jest svědectvím?“ Rci: „Bůh sám Bůh jest svědkem mezi mnou a vámi: a zjeven byl mi tento Korán, abych jím varoval vás a ty, které dojde. Zdaž dosvědčovati chcete snad, že vedle Boha jsou bohové jiní?“ Rci: „Já takového svědectví nedávám.“ Rci: „Naopak, on jest Bůh Jediný a zajisté nenesu viny za to, co vy s ním spolčujete.“
20
Ti, kterým jsme dali Knihu, znají ji, jako znají syny své; ti, kteří sebe samy uvrhli v zatracení a (proto) nevěří.
21
A kdo nepravostnějším jest nad toho, jenž vymýšlí lži o Bohu a lží nazývá znamení naše? Zajisté, Bůh nepopřeje úspěchu nepravostným.
22
A v den, kdy shromáždíme je všechny, řekneme k těm, kteří společníky dávali Bohu: „Nuž, kde společníci jsou vaši, jež stavěli jste na roveň Bohu dle domněnek svých?“
23
Pak nenaleznou jiné vytáčky, než to, že řeknou: „Při Bohu, Pánu našem, nedávali jsme mu společníků.“
24
Hle, jak lhou proti sobě samým a jak ztratila se jim božstva jimi vymyšlená!
25
A někteří z nich naslouchají ti, však clonou zastřeli jsme srdce jejich, takže nelze jim pochopiti Koránu, a tíhu vložili jsme v uši jejich. A i kdyby viděli všemožná znamení, nevěřili by v ně a dokonce přijdou k tobě a hádají se s tebou ti, kteří nevěří, řkouce: „Věru, toto jsou pouze pověsti starých.“
26
A zabraňují druhým věřiti a sami vzdalují se: však nicméně sebe samy vrhají v záhubu a nejsou si toho vědomi.
27
A kdybys viděl je tehdy, až postaveni budou nad oheň pekelný, volati budou: „Kéž mohli bychom se navrátiti! Již nenazývali bychom lží znamení Pána našeho a stali bychom se věřícími.“
28
Ano, zjevným stalo se jim co před tím skrývali: však i kdyby se navrátili, znovu by přidrželi se toho, co bylo jim zapovězeno, neboť zajisté lháři jsou.
29
Říkají: „Není jiného života, mimo života našeho pozemského a nikdy budeme vzkříšeni.“
30
Však kdybys viděl je tehdy, až postaveni budou před Pána svého, řekne Bůh: „Nuž, není to pravda?“ I řeknou: „Zajisté ano, při Pánu našem!“ Tehdy řekne Bůh: „Okuste tedy trestu za nevíru svou.“
Sonraki 30 ayet →