1
SÁD. Při Koránu, v němž jest napomenutí,
2
věru ti, kdož neuvěřili, jednají zpupně a odbojně!
3
Kolik zahladili jsme pokolení před nimi! Volali sice (o slitování), však nebyla to již doba k uniknutí.
4
Diví se, že přišel jim varovatel ze středu jejich; a říkají nevěřící: „Toť kouzelník jest, velký lhář!
5
Cože? On činí božstva Bohem Jediným? Toť věru věc jest údivná!“
6
A oddálili se předáci jejich, (řkouce): „Jděte a vytrvejte trpělivě při božstvech svých! Toť věru věc jest vyžadovaná.
7
Neslyšeli jsme ničeho podobného v náboženství předešlém: Toť věru jest jen šejdířství!
8
Jemu (jedinému) mezi námi že bylo sesláno Napomenutí?“ Ano, oni pochybují ohledně Napomenutí mého: ano, uvěří, až okusí trestu mého!
9
Což oni mají pokladnice milosrdenství Pána svého, Mocného, Obdarovatele?
10
Což jim přináleží panství nebes a země a všeho, což mezi oběma jest? Nechť tedy vystoupí vzhůru po provazech!
11
Vojsko jakékoliv tam poraženo bude spojenců.
12
Před nimi již lháři nazvali proroky lid Noemův, a (kmen) 'Ád, a Farao, jenž kůly měl!
13
A (kmen) Tsemúd, a lid Lotův, a obyvatelé Al-Aika tito (všichni) spojenci byli;
14
všichni jen lháři zvali proroky: a trest po právu byl vykonán!
15
A nač tito zde čekají než na zavřesknutí jediné, jemuž nebude odkladu?
16
A (přece ještě) říkají: „Pane náš, urychli nám podíl náš, přede dnem súčtování!“
17
Strp, co říkají, a pomni služebníka našeho Davida, muže silného, jenž často (kajícně k nám) obracel se:
18
jak přiměli jsme hory, aby s ním chválily nás s večerem i v zoře východu:
19
a ptactvo, jež shromažďovalo se kol něho a všechno k němu navracelo se.
20
Jak upevnili jsme království jeho a dali jsme mu moudrost a (bystré) sporů rozsuzování.
21
Zdaž došla tě zpráva o sporu oněch dvou, když přelezli zeď výklenku?
22
Když objevili se před Davidem a on lekl se jich, řekli: „Neboj se, jsme dva ve sporu, z nichž jeden učinil příkoří druhému. Rozsuď mezi námi dle pravdy, nejsa stranickým, a uveď nás na stezku rovnou.
23
Toto jest bratr můj; měl devadesát devět ovcí, já pouze jedinou měl; i řekl mi: ‚Dej mi ji v opatrování.‘ A nyní přemohl mne ve sporu o ni.“
24
Řekl David: „Onť bezpráví ti učinil, žádaje tě o tvoji ovci, aby připojil ji k ovcím svým. A v pravdě mnoho společníků činí si navzájem příkoří, vyjma těch, kdož uvěřili a konali dobré skutky, však jak malý jest (počet) těchto!“ Dovtípil se pak David, že zkoušeli jsme jej pouze tímto; i prosil za odpuštění Pána svého, a padl na kolena svá a kál se.
25
I odpustili jsme mu to, a má u nás místo blízké, a krásné přebývání.
26
Ó Davide, učinili jsme tě náměstkem svým na zemi: pročež rozsuzuj mezi lidmi dle pravdy, a nenásleduj choutek svých, neb (jinak) zavedou tě od stezky boží. Těm pak, kdož zbloudí od stezky boží, schystán jest trest přísný za to, že zapomněli na den súčtování.
27
A nestvořili jsme nebe a zemi a cožkoli mezi nimi jest, zbytečně. Tak mní jen ti, kdož neuvěřili: a běda těm, kdož neuvěřili, před ohněm (pekelným)!
28
Zdaž postavíme ty, kdož uvěřili a konali dobré skutky, na roveň těm, kteří spoušť tropí v zemi? Anebo věřící postavíme na roveň bezbožníkům?
29
Kniha, již seslali jsme ti, požehnána jest: aby přemítali o znameních jejích a pamětlivi jich byli lidé (pronikavého) rozumu.
30
A dali jsme Davidovi Šalamouna: výborný to služebník (náš), jenž rád (k nám) obracel se.
Sonraki 30 ayet →