1
Jak dobře povede se VĚŘÍCÍM,
2
kteří v modlitbě své se ponižují,
3
a kteří od svévolné řeči se vzdalují
4
a kteří (povinnou) almužnu dávají
5
a kteří pohlavní údy své ostříhají,
6
(souložíce) jen s manželkami svými a s (otrokyněmi), dobytými pravicemi jejich: tehdy nebude jim viny:
7
však ti, kdož v žádosti své přestoupí tuto mez, budou přestupníky —
8
a ti, kdož zástavy jim dané (opatrují) a závazky své dobře dodržují,
9
a ti, kdož modlitby své bedlivě zachovávají:
10
tito zajisté budou dědici,
11
kteří zdědí ráj a přebývati v něm budou věčně.
12
Stvořili jsme pak člověka z měkké hlíny:
13
poté učinili jsme jej kapkou (semene) v příbytku jistém:
14
poté utvořili jsme sémě v krev sraženou, a krev sraženou vytvořili jsme v kousek (masa), a kousek (masa) vytvořili jsme v kosti: a oděli jsme kosti masem; pak dali jsme mu vzniknout jako stvoření jinému a požehnán budiž Bůh, nejlepší ze Stvořitelů!
15
Poté pak dojista zemřete;
16
pak dojista v den zmrtvýchvstání vzkříšeni budete.
17
Nad vámi pak stvořili jsme sedm cest a nejsme k tomu, co stvořili jsme, lhostejní.
18
A sesíláme s nebe vodu dle míry a působíme, aby zůstala v zemi, ač máme moc způsobiti, aby zmizela.
19
A jí dali jsme vzrůsti vám zahradám datlovníků a vinné révy, z nichž béřete množství plodů a z nichž pojídáte.
20
A taktéž stromu, jenž vyrůstá na hoře Sinai a jenž skýtá olej a šťávu pojídajícím.
21
A zajisté v dobytčatech vašich jest pro vás poučení: napájíme vás tím, co nalézá se v útrobách jejich a prospěch z nich máte mnohý a z nich též pojídáte.
22
A na nich, jakož i na lodích jste nošeni.
23
A kdysi poslali jsme Noema k lidu jeho, i řekl: „Lide můj, uctívejte Boha, neb nemáte jiného Boha, kromě něho: což nebudete se ho báti?“
24
Však řekli předáci těch, kteří neuvěřili z lidu jeho: „Tohle přec jest pouhý člověk, jako vy, však chce se vyvýšiti nad vás; a kdyby Bůh byl chtěl, byl by seslal anděly. Neslyšeli jsme ničeho podobného od otců našich předešlých.
25
Onť pouze jest mužem, Džinny posedlým: pročež pozorujte jej po jistou dobu.“
26
Řekl: „Pane můj, pomoz mi proti tomuto nazývání mne lhářem.“
27
I vnukli jsme mu: „Zbuduj archu pod dozorem naším a podle vnuknutí našeho: a když přijde rozkaz náš a praskne pec,
28
uveď do ní ode všech druhů po páru, jakož i rodinu svou, vyjma toho z nich, nad nímž ortel vynesen byl již předem a nepřimlouvej se u mne za ty, kdož nepravostni byli, neboť oni potopeni budou. A už usazen budeš ty a kdožkoli s tebou bude, v arše, tehdy rci: ‚Chvála Bohu, jenž zachránil nás před lidem nepravostným.‘“
29
A rci: „Pane můj, dej sestoupiti mi na místě sestupu požehnaném, neboť tys nejlepším z usazovatelů.“
30
V tomto zajisté byla znamení a tím stavěli jsme lidstvo na zkoušku.
Sonraki 30 ayet →