1
Přiblížilo se lidem súčtování s nimi, mezitím co v lhostejnosti odvracejí se.
2
Nikdy nepřijde jim napomenutí nové od Pána jejich, aniž by naslouchali mu jen jako ve hře:
3
výsměšná jsou srdce jejich a tajně hovoří ti, kdož nepravostni jsou: „Zdaž není člověkem jako vy? Zdaž připojíte se k pouhým čárům vidomě?“
4
Řekl (prorok): „Pán můj zná, co mluveno jest na nebi i na zemi: onť vše slyší a ví.“
5
„Naopak,“ říkají, „spleteniny snů jsou to; naopak, vymyslil si to; naopak, jest básníkem: nechť tedy předvede nám znamení, s jakými byli posláni proroci předešlí!“
6
Neuvěřilo před nimi nikteré z měst, která zahladili jsme: jakž tedy oni uvěří?
7
A neposlali jsme před tebou, leda muže, jimž vnukli jsme zjevení: tažte se jen oněch, jimž dáno bylo napomenutí, nevíte-li!
8
A nedali jsme jim těl, která by nebyla nucena jísti pokrmu a nebyli nesmrtelnými.
9
Poté pak dodrželi jsme pravdivě slib jim učiněný a zachránili jsme je a koho jsme chtěli a zahladili jsme výstředníky.
10
A nyní seslali jsme vám Knihu, v níž napomenutí jest vám: což nepochopíte?
11
A kolik vyvrátili jsme měst, jež nepravostna byla a dali vzejíti po nich lidem jinými!
12
A když pocítili hněv náš, hle, dali se z města na útěk.
13
„Neutíkejte: navraťte se k výstřednostem svým a obydlím svým: snad budete dotazováni.“
14
Řekli: „Běda nám! zajisté byli jsme nepravostni.“
15
A neustalo toto volání jejich, dokud neučinili jsme je jako obilí pokosené, bezživotné.
16
A nestvořili jsme nebe a zemi a cožkoliv mezi nimi jest, sobě pro zábavu.
17
A kdybychom byli chtěli učiniti si kratochvíli, byli bychom si ji našli u sebe, kdybychom tak vskutku byli chtěli učiniti.
18
Naopak, mrštíme pravdou na nepravdu a rozdrtí ji a hle, rozptýlí se (ničemnost): však běda vám za to, co vykládáte (o Bohu)!
19
Jemu přináleží cožkoliv na nebi jest a na zemi: a ti, kdož u něho jsou, nejsou nijak pyšni, aby mu nesloužili, aniž unaveni.
20
Chválí jej nocí i dnem a nevymýšlejí ničeho o něm.
21
Že vzali si ze země božstva, která křísí mrtvé?
22
Kdyby na nebi a na zemi byla božstva jiná, kromě Boha, bylo by obé zkáze propadlo: však sláva Bohu, Pánu trůnu, nade vše, co oni vykládají!
23
Onť nebude tázán na skutky své, však oni tázáni budou.
24
Že vzali si božstva (jiná) vedle Boha? Rci: „Přineste důkaz svůj!“ Toto jest napomenutí těch, kdož jsou se mnou a těch, kdož byli přede mnou: však většina lidí nepoznává pravdu, nýbrž odvracejí se.
25
Neposlali jsme před tebou proroka, jemuž bychom nebyli vnukli, že není Boha, kromě mne: mne tedy uctívejte.
26
A říkají: „Učinil sobě Milosrdný syna.“ Při slávě jeho, nikoliv! Jsou jen sluhy jeho ctěnými.
27
Nepředcházejí jej v mluvení, nýbrž rozkazy jeho vykonávají.
28
Onť ví, co před nimi jest i za nimi, a nemohou přimlouvati se, leda za toho, jemuž on popřeje svého zalíbení: a oni bázní před ním třesou se.
29
A kterýkoli z nich by řekl: „Jáť Bůh jsem vedle něho,“ toho odměníme peklem: neboť takto odměňujeme nepravostné.
30
Což nevidí ti, kdož neuvěřili, že nebesa a země byly pevným celkem a že rozdělili jsme je a z vody že učinili jsme veškerou věc živoucí? Což neuvěří?
Sonraki 30 ayet →