2
Neseslali jsme ti Korán, abys se trápil,
3
nýbrž napomenutím těm, kdož bojí se:
4
a sesláním od toho, jenž stvořil zemi a nebesa vysoká.
5
Milosrdný na trůn svůj se posadil:
6
jemu přináleží vše, což na nebi jest i na zemi, a cožkoliv mezi oběma jest i pod (půdou) země.
7
Jsi-li hlasitý v mluvě, zbytečno to: neb on jistě zná řeč tajnou i co jest skryto.
8
Bůh! není Boha, kromě něho: jemu přináležejí jména nejkrásnější.
9
Zdaž došly tě děje Mojžíšovy?
10
Když viděl oheň a řekl k lidu svému: „Posečkejte, neb v pravdě shlédl jsem oheň: snad budu moci přinésti vám z něho louč, aneb naleznu v tom ohni vedení.“
11
A když přišel k němu, bylo naň zvoláno: „Ó Mojžíši! —
12
Jáť zajisté jsem Pán tvůj: i sundej opánky své, neboť ve svatém's údolí Tuwá.
13
Jáť vyvolil si tě: i slyš, co vnuknuto ti bude:
14
jáť zajisté jsem Bůh, není boha kromě mne: pročež uctívej mne a zachovávej modlitbu, abys vzpomínal na mne!
15
Zajisté pak hodina (soudu) přijde — skorem byl bych již dal jí zjeviti se, abych odměnil každou duši dle skutků jejích.
16
Nechť neodvrátí tě od víry v ni ten, kdo v ni nevěří a následuje choutky své, neb zhynul bys.
17
A co jest to v tvé pravici, Mojžíši?“
18
Řekl: „Toť hůl má, o niž opírám se a jíž srážím dolů listí pro ovce své a ještě jinak používám jí.“
19
Řekl (Bůh): „Vrhni ji na zem Mojžíši.“
20
I vrhl ji na zem, a hle! stal se z ní had plazící se.
21
Řekl (Bůh): „Uchop ji a neboj se: my vrátíme ji v to, co byla prve.
22
A vlož ruku svou v podpaží své: když vytáhneš ji, bude bílá, beze vší bolesti: toť druhé znamení.
23
Abychom pak ukázali ti některé z našich znamení největších,
24
jdi k Faraonovi, neb jedná svévolně.“
25
Řekl Mojžíš: „Pane můj, uvolni hruď mou,
26
a ulehči mi práci mou,
27
a rozvaž uzel na jazyku mém,
29
a učiň mi rádce z lidu mého,
Sonraki 30 ayet →