1
Káf. Há. Já. `Ain. Sád.
2
Toto jest zmínka o milosrdenství Pána tvého nad služebníkem jeho Zachariášem:
3
když volal k Pánu svému voláním skrytým,
4
a řekl: „Pane můj, zajisté ochably kosti mé a zastkvěla se hlava má šedinami, ale nikdy nebyl jsem ve své modlitbě k tobě, Pane můj, oslyšán:
5
jáť obávám se o ty, kdož přijdou po mně; má žena pak neplodna jest, pročež dej mi od sebe následníka,
6
jenž dědicem byl by mým a dědicem Jakuba: a učiň jej, Pane můj, zalíbeníhodným.“
7
„Zachariáši, oznamujeme ti narození mládce, jehož jméno bude Jahjá: neučinili jsme mu před ním jmenovce.“
8
Řekl: „Pane můj, jakž narodí se mi syn, když žena má neplodna jest a já sám dospěl jsem zesláblosti stáří?“
9
Řekl: „Takto pravil Pán tvůj: snadné jest mi to, neboť stvořil jsem tě před tím, když nebyl's ničím.“
10
Řekl: „Pane můj, učiň mi znamení.“ Řekl: „Znamením tobě bude, že nebudeš mluviti s lidmi po tři noci, (ač) v plném zdraví.“
11
I vyšel ze svatyně k lidu svému a činil jim posuňky, aby chválili Boha z jitra i z večera.
12
„Ó Jahjá, vezmi Knihu s pevným předsevzetím,“ (řekli jsme) a dali jsme mu soudnost již v dětství,
13
jakož i slitovnost od nás a bezúhonnost: a bohabojným byl,
14
a bez provinění vůči rodičům svým a nebyl zpupnýn a neposlušným.
15
Pokoj budiž s ním v den, kdy narodil se i v den, kdy zemřel a v den, kdy vzkříšen bude!
16
A zmiň se v Knize o MARII. když vzdálila se od rodiny své k místu východnímu:
17
a vzala na se závoj (aby skryla se jím) před nimi: a poslali jsme k ní ducha svého, jenž vzal na se podobu před ní muže urostlého.
18
Řekla: „Béřu útočiště k Milosrdnému před tebou, bojíš-li se jej.“
19
Řekl: „Jáť pouze jsem poslem Pána tvého, abych obdařil tě synem svatým.“
20
Řekla: „Jak budu míti syna, když nedotkl se mne muž a nejsem nepočestnou?“
21
Řekl: „Takto pravil Pán tvůj: snadné jest mi to a učiníme jej znamením lidstvu a milosrdenstvím od nás; věc jest to rozhodnutá.“
22
I obtěžkala jím a vzdálila se k místu dalekému,
23
a přišly na ni bolesti u pně datlovníku. Řekla: „Kéž byla bych zemřela před touto chvílí a kéž byla bych zapomenuta, nadobro zapomenuta!“
24
A zavolal na ni (hlas) zpod ní: „Nermuť se, neb Pán tvůj učinil pod tebou ručej:
25
a zatřes k sobě pněm datlovníku i spadnou na tebe datle čerstvé, uzrálé:
26
i jez a pij a buď veselé mysli, a spatříš-li z lidí někoho, rci: Učinila jsem slib Milosrdnému postiti se; a nebudu mluviti dnes s nikým z lidí.“
27
I přišla pak s děckem k lidu svému, nesouc je. Řekli: „Marie, učinila's věru, věc podivnou.
28
Sestro Áronova, otec tvůj nebyl mužem špatným, aniž matka tvá byla nepočestná.“
29
I ukázala na děcko. Řekli: „Jak budeme mluviti s někým, jenž v kolébce jest děckem?“
30
Řekl (Ježíš): „Jáť služebník jsem Boha: on dal mi Knihu a učinil mne prorokem;
Sonraki 30 ayet →