1
Tá sín. Toto jsou verše Koránu a Písma zjevného,
2
vedení i zvěst radostná věřícím,
3
kteří dodržují modlitbu, dávají almužnu a jsou pevně přesvědčeni o životě budoucím.
4
Těm však, kdož v onen svět nevěří, jsme zkrášlili jejich konání, takže jen slepě tápají.
5
To jsou ti, jimž dostane se trestu nejhoršího a v životě budoucím ztrátu největší utrpí.
6
A ty zajisté Korán dostáváš od Pána moudrého, vševědoucího.
7
A hle, pravil Mojžíš rodině své: "Zpozoroval jsem oheň jakýsi, přinesu vám buď zprávu o něm, či oharek planoucí - snad budete se moci ohřát od něho."
8
Když přišel k ohni, ozvalo se: "Požehnán budiž ten, jenž v ohni tomto dlí, a ten, jenž okolo něho jest! Sláva Bohu, Pánu lidstva veškerého!
9
Mojžíši, věru jsem to Já, Bůh mocný a moudrý.
10
Hoď svou hůl!" Když Mojžíš viděl, jak hůl se svíjí, jako by hadem byla, otočil se zády, však krok učinit nemohl. "Mojžíši, neboj se, poslové Boží nesmějí u Mne strach mít,
11
kromě těch, kdož nespravedliví byli; jestliže potom zlé dobrým nahradili, tehdy Já odpouštějící jsem, slitovný.
12
Vlož ruku svou do záňadří a vyjmeš ji bílou, bez choroby jakékoliv."... A to je jedno z devíti znamení pro Faraóna a lid jeho, a věru je to hanebníků lid.
13
Když se jim dostalo Našich znamení s jasností vší, řekli: "To zjevné je kouzelnictví!"
14
A odmítli je, přestože duše jejich přesvědčeny byly o pravdivosti jejich, z nespravedlnosti a pýchy. A pohleď, jaký byl konec těch, kdož šířili pohoršení.
15
A vskutku jsme uštědřili Davidovi a Šalomounovi vědění, takže říkali: "Chvála Bohu, který nás vyznamenal nad mnohé Své služebníky věřící!"
16
Šalomoun pak stal se dědicem Davidovým a pravil: "Lidé, byli jsme naučeni řeči ptactva a byli jsme zahrnuti věcí všech hojností. A věru je toto zjevné dobrodiní!"
17
A shromáždila se u Šalomouna vojska jeho z džinů, smrtelníků a ptáků a všichni po oddílech kráčeli;
18
a když došli do údolí mravenců, zvolal jeden mravenec: "Mravenci, uchylte se do obydlí svých, aby vás nerozšlapal Šalomoun se svými vojsky, aniž to zpozorovali!"
19
I usmál se Šalomoun řeči jejich a řekl: "Pane můj, vnukni mi, abych Ti poděkoval za dobrodiní Tvé, jímž zahrnuls mne i rodiče mé! Dej, ať pro Tvé zalíbení konám zbožné skutky, a uveď mne ze Svého milosrdenství mezi bezúhonné služebníky Své!"
20
Potom provedl přehlídku ptactva a otázal se:,, Čím to, že dudka zde nevidím? Nebo snad přítomen není?
21
Věru jej ztrestám trestem těžkým či jej zaříznu, nepřinese-li mi zjevné ospravedlnění!"
22
A zdržel se dudek nepříliš dlouho a po příchodu pravil: "Zjistil jsem něco, co ty sám dosud nevíš, a přicházím k tobě ze Sáby se zvěstí jistou:
23
shledal jsem, že nad ní žena vládne, jež byla obdařena věcmi všemi a trůnu mohutného je majitelkou;
24
a shledal jsem, že ona i lid její se slunci místo Bohu klaní; Satan pak okrášlil pro ně jejich počínání a svedl je z cesty pravé, takže nejsou vedeni správně
25
a Bohu se neklaní, jenž tajemství nebes i země odkrývá a dobře zná, co skrýváte i co dáváte najevo veřejně,
26
a Bůh - není božstva kromě Něho - je trůnu nesmírného Pánem!"
27
I pravil Šalomoun: "Uvidíme, zda pravdu mluvil či zda z prolhaných jsi jen.
28
Odleť s tímto dopisem mým a shoď jim jej, potom se stranou drž a vyčkávej, co v odpověď učiní!"
29
I řekla královna: "Velmožové, byl mi shozen tento dopis vznešený,
30
od Šalomouna je a zní:, Ve jménu Boha milosrdného, slitovného!
Sonraki 30 ayet →